Vrať se do hrobu, Magore!

Tak přesně tahle hláška, ze stejnojmenného filmu mi padla na mysl, když jsme včera dorazili i s Mírou na cestovatelskou přednášku do Brna. Nebylo by tohoto příběhu, kdybych se den předtím nezúčastnil jiné cestovatelské přednášky. Tak jak to teda bylo?

V pondělí mi jeden z účtů na sociálních sítích připomněl, že se ve Zlíně koná přednáška “Tomík na cestách”. Klučina, který si koupil v Bangkoku místní vozítko Tuktuk a přejel až do rodného města Hranice na Moravě. Věděl jsem, že se na tuto přednášku chystají i holky z mého dvorního kadeřnického salónu Fabien a proto jsem se začal pídit potom, jestli se opravdu zúčastní a pokud ano, tak že bych se k nim přidal.

Po delších pomlkách mezi textovými zprávami, jsem narazil na možnost zakoupení vstupenek online a než jsme dokončili sms komunikaci, předprodej skončil. Nechal jsem to teda až na možnou koupi vstupenky na místě, ale netušil jsem jestli zbude volná židle. Na štěstí holky měly jeden lupen navíc, takže díky nemoci Štěpánčiného přítele, jsem se mohl přednášky zúčastnit.

A jak jsme se teda ocitli v Brně? Když jsem předešlý den hledal na internetu vstupenky na pondělní přednášku, vyskočila tam na mě upoutávka na jinou cestovatelskou akci, jejíž název mě hned zaujal: “Půl roku na cestě a jak se z toho nepodělat“. Tak jsme druhý den, tedy v úterý vyrazili do Brna.

Brněnský automat na placení parkovného a popis toho, jak si zakupujeme parkovací lístek, by vydal příhodu na jeden samostatný list formátu A4. Možná nejsme s Mírou dost bystří, ale po tom, co jsme viděli, že se s tímto automatem pere dalších 8 lidí, nám spadl kámen ze srdce.

Na cestovatelskou přednášku jsme dorazili zhruba deset minut po plánovaném začátku. Klubovna byla obsazena skupinou mladých lidí, nesedělo se na židlích ani za stolem a my jsme tam byli rozhodně nejstarší. Možná by to přítomní ani nepoznali, ale moje šedivé vlasy nás prozradily.

A právě v tu chvíli, kdy jsme vstoupili do přednášejícího pokoje, mi na mysl padla hláška z filmu: “Vrať se do hrobu“. Když jsme po první části opouštěli klubovnu, Míra se před vchodem přiznal, že měl stejný pocit 😀

Počet online čtenářů: 0

 

Pošli to dál
  • 10
    Shares

Comments are Closed

© 2018: Vlasťa Macík | Travel Theme by: D5 Creation | Powered by: WordPress